Projekt Do lavic! přinesl prospěch mnoha dětem. Významnou aktivitou je v tomto projektu totiž individuální doučování sociálně znevýhodněných školáků. Manažerka projektu Petra Klingerová potvrzuje, že doučování v praxi skutečně funguje.

Jak hodnotíte projekt Do lavic!?

Projekt Do lavic! byl jeden z prvních rozsáhlých projektů OP VK, který jsme realizovali a který nám umožnil plně rozvinout program Podpory vzdělávání v rodinách, Kariérní poradenství a především začít nově s aktivitami zaměřenými na systémové změny ve vzdělávání na lokální úrovni. Díky projektu jsme tak mohli pomoci několika stovkám sociálně znevýhodněných dětí.

Které aktivity přinášejí podle vašich zku­šeností nejlepší výsledky při začleňování romských dětí do vzdělávání?

Vedle individuálního doučování, které je urče­né dětem na základní škole, a kariérního pora­denství, které se snaží zachytit děti v posledních ročnících povinného vzdělávání a motivovat je v pokračování ve vzdělávací dráze, je to určitě ta­ké předškolní vzdělávání. Nejdůležitější je ovšem to, co se s dětmi děje přímo ve škole. Žádnými mimoškolními podpůrnými aktivitami nemůže­me nahradit školu. Proto se naše projekty vždy snažily ovlivňovat i vzdělávací systém v daném místě tak, aby nerezignoval na vzdělávání rom­ských dětí, nevytlačoval je z hlavního vzděláva­cího proudu a předem neslevoval z toho, co by se měly tyto děti naučit a čeho by měly v živo­tě dosáhnout.

Jaký význam má podle vás doučování a jak by mělo probíhat?

Doučování opravdu funguje. Děti se po určité době zlepšují v doučovaných předmětech a co je ještě důležitější – mění se jejich vztah ke škole. Vztah s doučujícím podporuje jejich sebevědo­mí, zažívají pocit úspěchu a škola přestává být nepřátelskou institucí, která zprostředkuje pou­ze pocit selhání. Aby doučování fungovalo, mu­sí být pravidelné a dlouhodobé. První výsledky zaznamenáváme zhruba po půl roce od zapoje­ní do programu. Individuální doučování by mělo také do domácí přípravy vtahovat rodiče a mě­lo by usilovat o něco, čemu říkáme pedagogi­zace rodinného prostředí. Pod tímto pojmem si můžeme představit například to, že rodiče za­jistí dítěti pracovní místo, dohlédnou na to, zda má hotové úkoly, než jej pustí ven, spolupracují a komunikují se školou a podobně.

Můžete popsat rozdíly v začlenění dětí, které prošly projektem Do lavic! a ostat­ními dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí?

Z výzkumu, který pro nás v minulosti dělal In­stitut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, a který srovnával děti prochá­zející našimi programy s těmi, které podobnou podporu nedostaly, víme, že školáci, kteří jsou zapojeni do našeho programu podpory vzdělá­vání, se ve škole zlepšují, a to ve všech proměn­ných, které jsme sledovali – tedy v prospěchu, chování i školní docházce. V projektu Do lavic! to nebylo jinak. Jak jsme ovlivnili jejich živo­ty v dlouhodobém horizontu, zatím nevíme. Je nutné říci, že vliv prostředí, ve kterém tyto děti vyrůstají, je nezměrný a v podpoře dětí je třeba pokračovat i po ukončení projektu, jinak se bo­hužel dostanou zpět na úroveň vrstevníků, kte­rým se nikdo nevěnoval.

Jaká byla spolupráce s rodiči dětí, které se zúčastnily projektu Do lavic!?

Obvykle spolupracujeme s rodiči, kteří o na­še služby mají zájem a jsou ochotni dodržovat pravidla našeho programu. Tam, kde je velký problém a kde víme, že nás dítě potřebuje, za­řazujeme skupinové doučování mimo prostře­dí rodiny.

A jak hodnotíte spolupráci s pedagogy?

Mnozí pedagogové bohužel nejsou ochot­ni s námi aktivně spolupracovat. Často po nich vlastně vyžadujeme práci navíc. Chceme, aby zadávali našim doučovatelům práci, aby je upo­zorňovali na to, v čem dítě selhává a na čem by mělo zapracovat.

V čem mohou podle vašeho názoru pomo­ci učitelům při výuce asistenti?

Mohou pomoci při práci s heterogenní skupi­nou dětí. Z našeho pohledu by bylo vhodné, aby asistenty pedagoga využívali jak žáci nadaní, tak žáci, kterým dělá učivo běžné základní ško­ly potíže. Díky asistentům je možné v praxi lépe uplatňovat individuální přístup a pomoci každé­mu dítěti, aby se dostalo na své maximum, a je jedno, zda se jedná o dítě běžné, znevýhodně­né nebo nadané. Základní škola by toto měla nabídnout všem a s asistentem to jde určitě lépe.

Tento rozhovor k obdobnému projektu OP VK k podpoře žáků ohrožených školním neúspěchem byl publikován zde.